Povzdech i poděkování

Vážení a milí příznivci dalekých výhledů, knížek, kalendářů a pohlednic,

jistě jste zaregistrovali, že na webových stránkách rozhlednovymrajem.cz přibylo v letošním roce nebývalé množství novinek. Nejen, že všechny letošní rozhledny, ale i resty z loňského roku se mně podařilo přes léto hbitě smáznout, ale navíc kromě tradičního rozhlednového kalendáře přibyl i jeden stolní kalendář a také sada osmadvaceti originálních pohledů. Obojí s hradozámeckou tematikou. V žádném případě bych nechtěl, aby to teď vyznělo jako nějaká samochvála, jen jsem tím chtěl upozornit, že nic z toho se nezrodilo samo sebou. Když zohledním čas, strávený nad těmito publikacemi a také výrazné zdražení všeho, od papíru, přes energie až po tiskařské a grafické práce, vycházely mně pouze dvě možné varianty dalšího působení v této oblasti. Buď včas odejít a vyklidit tak pracně vybudovanou pozici nebo zdražit!

Jak jste se sami mohli přesvědčit, zatím, zdůrazňuji zatím, jsem zvolil třetí možnost. Zůstat a nezdražovat! Protože jako spokojený penzista nemám přece zapotřebí si ještě navíc přilepšovat k několikrát do roka se valorizujícímu důchodu!

Nyní se vám ale pokusím přiblížit svůj jeden zimní pracovní den nad nástěnným kalendářem. Ten rozhlednový, ve formátu A3, mně dal letos opravdu zabrat. Naštěstí tady opět řádil moribundus, a tak jsem byl paradoxně ušetřen zimních vlakových výletů do vzdálených destinací za novými objekty a mohl jsem se plně věnovat kreslení. Vzhledem k tomu, že obrázky jsem kreslil v měřítku 1:1 vůči kalendáři a výsledná kresba se už více nezvětšovala, musel jsem si dát záležet na každém tahu. A protože nejsem stroj, strávil jsem denně nad papírem vždy maximálně 5 hodin času, v závislosti i na krátkém denním světle. V součtu hodin jsem pak každou věž kreslil minimálně 25 hodin! Při počtu měsíců, včetně titulní stránky, se lehce dopočítáte více jak 300 hodin práce. Hodně času mně zabralo i licitování s grafikem a spolupráce s tiskárnou. Naštěstí mně oba tyto subjekty vycházely maximálně vstříc.

Začátkem jara byl malý stolní kalendář sestaven. U toho většího, nástěnného, se práce protáhly až do doby letních prázdnin. Skutečné problémy ale se dostavily až při samotné nabídce a distribuci. Možná, že se to mnohým může zdát trochu nepochopitelné, ale až na malé výjimky jsem se setkával s případy absolutního nezájmu o nabízené tiskoviny, které by nepochybně obohatily místní nabídku. Přitom se jednalo o objekty s mnohatisícovou návštěvností. Naopak drobné a někdy skoro téměř zapomenuté hrady, zámky či tvrze, si opakovaně objednávaly další nové publikace. Napadlo mě, že ti movitější to vše snad financují ze svého! Ale nepřišli by zkrátka. Vždyť přece na každý kus poskytuji výraznou slevu, aby i do bezedné zámecké pokladny zacinkaly nějaké ty drobné zlaťáky. Navíc jsem přesvědčen, že nebýt malých výrobců rozličných publikací a upomínkových předmětů, mohli by v hradozámeckých pokladnách kromě vstupenek nabízet tak akorát kyselé bonbóny nebo klíčky od toalet!

A tam, kde jsem nenarazil na zabedněná vrata, došlo po doručení zásilky nebo po osobním závozu k dlouhé letní odmlce. Nejsem policajt nebo dráb, abych průběžně kontroloval zásoby, ale při mojí náhodné osobní návštěvě na sklonku turistické sezóny jsem několikrát na místě zjistil, že všechny dodané publikace přes prázdniny z pultu velice rychle zmizely. Ale bohužel nikdo kompetentní už nebyl schopen zvednout telefon, či sednout k PC a objednat další. A protože kalendář není knížka nebo pohlednice, je zapotřebí mít do Vánoc, nejpozději do Nového roku, vymetený sklad.  Vzhledem k tomu, že hlavní turistická sezóna už patří nenávratně minulosti, stolní kalendáře, kterých jsem nechal vytisknout řádově stovky, mně pravděpodobně zbudou doma ve sklepě nebo na půdě, jako vzpomínka na rok 2022. V ostatních obytných místnostech mám totiž přísný zákaz něco podobného skladovat. A tak jsem se z původně nadšeného cyklisty, objíždějícího rozhledny postupně musel rekvalifikovat na kreslíře, grafika, spisovatele, vydavatele, distributora, prodejce, fakturanta, kontrolora a skladníka v jedné osobě. A to z jednoho prostého důvodu. Kdybych totiž do konečné ceny kalendáře zohlednil veškeré tyto práce, včetně času stráveného kreslením, cena kalendáře by se nejenom zdvojnásobila, ale troufnu si odhadnout, že spíše ztrojnásobila.

Ale dost bylo nářků. Teď přišel čas na poděkování. Na poděkování vám, vážení příznivci mých kreseb rozhleden, hradů, zámků, městských a radničních věží. Děkuji vám všem, kteří jste mě v průběhu celého roku povzbuzovali svými maily. Na základě jedné jediné kritiky jsem totiž měl silné obavy, zda kreslený kalendář bude mít u vás stejný ohlas, jako tomu bylo i u předchozích osmi barevných výtisků. Ale vaše vesměs pozitivní slova byla pro mě tou správnou živou vodou, která mě utvrdila v tom, že moje práce nebyla zbytečná a že má stále svých několik stovek fanoušků jistých!

Ještě jednou upřímné díky vám všem!

Cyklista, kreslíř, a tak dále …. Jiří Štekl.