Omikron versus Omega
Rozhlednoví přátelé,
nejprve přijměte moji omluvu za neznalost písmen řecké abecedy, publikované v mém posledním článku v červenci tohoto roku. Ale ono se vlastně ani tak nejednalo o neznalost. Každé prezenční školou povinné dítě přece ví, že po deltě existuje ještě epsilon, kappa, lambda, pí, ró, dnes hodně skloňovaný omikron, sigma a vše zakončuje právě ta omega. Spíš jsem byl veden nutkáním urychlit celou tu nekonečně dlouho se táhnoucí patálii. Přál jsem si udělat jednu velkou tečku a přenést se až na samotný konec, aby už jednou provždy bylo hotovo, a my všichni, hlavně ta neopíchaná menšina, jsme opět mohli zhluboka vydechnout a hlavně jednat a chovat se jako svobodní lidé!
Bohužel novodobý moribundus rozdělil náš národ na dvě skupiny. Na zdravou menšinu a očkovanou většinu. A jak už to ve společenství lidí bývá, vládnoucí majorita dříve nebo později převálcuje tu upozaďovanou minoritu. Ani existence všemožných ombudsmanů, či přehršel organizací na ochranu práv menšin nám, zdravým, v tomto případě asi moc nepomůže. Musíme se ubránit sami.
Tak trochu mně to připomíná jedno temné období z první poloviny minulého století. Za vlády hnědé totality byla totiž základní lidská práva po kouskách odebírána jisté menšině. Začalo to zákazem jízdy v hromadných dopravních prostředcích a končilo odebráním lyží, kol a psacích strojů. Jak jistě víte, vlak zhusta používám k přesunu do vzdálenějších destinací a tak by mě zákaz vstupu do tohoto dopravního prostředku zasáhl na nejcitlivějším místě. Co se však týká lyží, tam už bych tak smutný nebyl. Na nich jsem kdysi dávno zdolal jen dvě rozhledny. Několikrát jsem pokořil šumavský Pancíř, a pak, v rámci Jabloneckého maratónu, dobyl jizerskohorskou Královku. Ale to jsem měl mlhu před očima a skoro nic si z té „návštěvy“ nepamatuji. Horší by to však bylo s odebráním kola. To je totiž takový můj „outdooroffice“. Ale vzhledem k tomu, že nepoužívám jenom jedno, inkvizici bych je vydával postupně. Jsem přesvědčen, že až by si přišli pro to poslední, byl by konec roku a příští cestovatelská sezóna by mohla být ještě zachráněna. Nejcitlivěji by mě ale zasáhlo odebrání „psacího stroje“, protože pak bych svoje zážitky z výletů nemohl publikovat a vy byste byli ochuzeni o „nejnovější novinky“.
S velkou úlevou jsem si zároveň uvědomil, že všechny potřebné hradní a zámecké areály jsem v době předkovidové již dávno navštívil, takže se dnes již nemusím pokorně domáhat vstupu do jejich interiérů. U vchodu na rozhlednu mně zatím ještě nikdo teplotu neměřil, ani po mě nevyžadoval předložení svojí černé tečky!
Masírován ze všech možných i nemožných sdělovacích prostředků nabývám přesvědčení, že jedinou ochranou proti zákeřnému moribundu je opíchání obou paží. Poprvé nastavíme levou. Podruhé tu pravou a další posilující dávky budou s železnou pravidelností následovat ve stejném taktu. Drtivé většině takto opíchaných jedinců tento rytmus zřejmě naprosto vyhovuje. Ale ani ne tak proto, aby ochránili sebe a své nejbližší, ale hlavně proto, aby nemuseli vybočit ze svých hluboce zaběhnutých kolejí a ubrat ze svých mnohdy nezřízených požitků. Vždyť obrátit dosavadní pohodlný způsob života naruby a začít dělat něco užitečného pro své zdraví je přece tak namáhavé!
Dozvěděl se snad někdo z oficiálních míst, že zdraví každého jedince může výrazně ovlivnit především střídmý způsob života, rozumná tělesná hmotnost, pravidelný pohyb, nejlépe v přírodě a na sluníčku, ale například i fyzická práce nebo otužování? A to vše, spolu s vnitřní duševní pohodou, vytváří nejlepší obranný štít proti všem nemocem! Místo toho se však v záplavě všemožných zpráv ztrácím v protichůdných názorech, kde množina neočkovaných je masírována zjištěním, že jedinou ochranou je opíchání, ale z druhé strany je opíchaná množina přesvědčována, že k pocitu dokonalosti dvě dávky nestačí a je zapotřebí nastavit ruku ještě dávce třetí (čtvrté, páté…?)!
Takže mně, vážení příznivci a milovníci dalekých výhledů dovolte, abych Vám do nového roku popřál nejen hodně nových, neotřelých staveb, dobré světlo, daleké a jasné výhledy, ale také nikým nerušený, svobodný pohyb od jedné rozhledny ke druhé! Nejlépe na kole, pěšky a teď v zimě třeba i na těch běžkách. Kromě starých známých věží si můžeme udělat výlet i na několik zcela nových rozhleden, které na sklonku turistické sezóny ozdobily naši krajinu. Některé z nich spatřily světlo světa dokonce až těsně před koncem tohoto roku. Seznamte se s nimi, tady jsou jejich jména. Na moje objevení stále ještě čekají rozhledny U Lidušky nad Bílovicemi nad Svitavou, Kalamajka na Javornické Hůře u Vlašimi, Súsedská u Kyjova, či rozhledna Na Závisti u Dolních Břežan. Dobrou Vodu u Horní Plané už mám úspěšně za sebou a rozhodně stála na návštěvu!
A vzhledem k tomu, že dnes je Silvestr, poslední den v roce, čas novoročních předsevzetí, můžete takový odvážný plán zdravého způsobu života po půlnoci vyslovit před svými blízkými nahlas a hned zítra jej začít naplňovat! Neznám příhodnější dobu!
Netrasovaný, 1x testovaný (jinak bych v létě nebyl připuštěn do penzionu ve vzdálené Moravě), neočkovaný a stále ještě nezavirovaný (i když jsem si sám na podzim dva dny vyhodnotil a prožíval se všemi příznaky covidu) Jiří Štekl.