V tom roce pitomém
Záměrně jsem si od Jarka Nohavici vypůjčil název jeho cédéčka, abych lépe vystihl současnou nepříjemnou situaci. Vždy na začátku jara už jsem totiž měl zpracované všechny nové rozhledny, které byly dokončeny a otevřeny na sklonku roku a na které se mně, uprostřed zimy, nechtělo vytahovat ze sklepa svoje kolo. Někteří cyklisté ovšem namítnou, že sezóna trvá nepřetržitě a zimní spánek je pro cyklistu neznámým pojmem. Já ale oponuji, že člověk by měl mít z cyklistiky také nějaké potěšení a proto, když zrovna nehoním termíny, nechávám přes zimu kolo v klidu. Ostatně letošní nekonečně dlouhá zima ani moc příležitostí k vyjížďkám nedala. A březen škaredé počasí ještě posunul dále, téměř o celý měsíc. Skoro by se dalo říci, že to pro nás udělal uvědoměle v rámci protikoronavirových opatření. Jenomže duben již nesměle klepe na dveře a světlo na konci tmavého tunelu je stále ještě někde v nedohlednu. Trpí tím vlekaři, restauratéři, hoteliéři, umělci, děti, důchodci, dokonce i zvířata v ZOO a trpíme tím i my, cyklisté, turisté i rozhlednáři.
Přísná opatření vyhlášená vládou nám totiž umožňují volný pohyb jen v rámci svého okrsku, takže bych teoreticky mohl donekonečna chodit stále jen na plzeňskou rozhlednu Chlum. Ovšem nevím, co bych tam nyní pohledával. Věž i kiosek s občerstvením jsou zavřené, turistická chata s restaurací dávno zbouraná, takže motivace k návštěvě je téměř nulová.
Nejraději bych vyjel někam dál, třeba do Jizerských hor, kde už na mě čekají dvě nové rozhledny Špička a Světlý vrch. Nebo do Brna na rozhlednu roku 2020 – Holednou, na pivovarský komín v Humpolci, na Šibeník do podhůří Orlických hor nebo navštívil Amálku, kolem které jsem dokonce před dvěma lety jezdil, ale to na vrcholu sjezdovky ještě bohužel nestála.
Takže když už jsem v zimě nemohl zaměstnat nohy, zkusil jsem potrápit alespoň ruce. Během pár zimních měsíců jsem se nebývale rozmáchl a plně se věnoval kresbám radničních a městských věží. Kromě toho mně rozhlednoví přátelé zaslali množství fotek, takže mohu ze šuplíku vytáhnout a publikovat sedm zcela nových rozhleden, ale to neudělám. Tím bych vědomě porušil svoji zásadu. Dokud totiž objekt nenavštívím osobně, nejlépe na kole, nemohl bych pak svědomitě popsat příjezdové cesty, výhledy z ochozu a ostatní vybrané ukazatele.
Proto jsem se rozhodl, že trochu pootevřu „radniční“ šuplík a postupně z něj na ukázku utrousím nějakou povedenou stavbičku, kterou jsem měl možnost navštívit v krátkém létě a kterou jsem během dlouhé zimy zpracoval.
Abych po nějakém čase alespoň trochu aktualizoval svoje webové stránky, předkládám zatím tuto jedinou možnost. I když se nejedná o klasické rozhledny, ale „pouze“ o radniční věže, věřím, že si brzy najdou své příznivce. Víc zatím bohužel nabídnout nedokážu.